Co se vlastně děje, když se něčeho bojím?

Zažili jsme to každý již mnohokrát a většinou to na sobě poznáme.

V určité chvíli nás přepadne STRACH.

Každý máme z něčeho strach.

Strach ze zubaře, z pavouka, z létání, ze smrti, z nepříjemného šéfa, učitele, doktora.

Strach, že se ztrapním, že něco nebudu vědět, řeknu to špatně, nebudu umět, strach mluvit nahlas před ostatníma, ze zkoušky, injekce, ….

Co se vlastně děje, když se něčeho bojím?

Když se vlády chopí náš strach, rozfrčí akci ve velkém stylu v celém našem těle.

Naše svaly se napnou, začnou se mezi sebou přetahovat a výsledkem je různě silný třes. Srdce se nám rozbuší, to jak nám stoupá krevní tlak a zvyšuje se tep. Ruce se nám začínají potit a někdy, jakoby to nestačilo, se zpotíme všude po těle. Máme knedlík v krku, dřevění nám jazyk, svírá se žaludek, naše ledviny a střeva mají pocit, že musíme být lehčí a vylučují a vylučují a naší největší starostí je, kde že je nejbližší WC.

Přestáváme mít své tělo pod kontrolou.

Znáte to?

A víte, kde v nás je ta prvotní jiskřička, která vše zažíhá?

Zdroj, který dává první impuls?

Ano, tušíte správně – je to v naší hlavě.

V hlavě máme mozek. A ne jeden!

Máme hned 3.

Ten, který může za naše strachy je vývojově pěkně starý, nejstarší až z doby dinosaurů 🙂 říká se mu „nervové jádro“ a protože se podobalo mandli, začalo se mu říkat řecky amygdala a říká se mu tak dodnes.

Co by vás mohlo zajímat je, že umí pouze dvě emoce

STRACH a VZTEK

Amygdala nám umí vládnout a poroučet a stačí jí na to 3 povely, pracovně jsem si je nazvala pradávné „UZU“:

útoč

ztuhni

uteč

Tak to je Amygdala – vládkyně strachu a její pradávné „UZU“

To je dobré vědět. Hodí se nám to 🙂

Stručně a velmi jednoduše to shrnu a přidám svou evoluční úvahu :-).

Strach je jednou z nejstarších našich emocí a začal u dinosaurů.

Dinosauři jsou plazi.

Plazí mozek je malý a má jen 2 emoce a z toho jedna je STRACH

Savci mají větší mozek, více emocí.

Savcům přesto zůstal dinosauří mozek AMYGDALA jako prazáklad a funguje stejně.

Člověk je savec.

Náš mozek podědil plazí i savčí mozek a přibyl mu lidský.

I nám tedy zůstala AMYGDALA a funguje taky pořád stejně.

Má stále stejný úkol – upozornit nás na nebezpečí.

Avšak rozdíl tu přeci jenom je – dnes se nemusíme bát řady věcí, kterých se báli dinosauři či naši prapředci. Jako ohrožující vnímáme zcela jiné věci. Strach jako emoce však zůstává stále stejná, povely „UZU“ jsou v nás hluboce zakořeněny a pro naši obranu startují reakce našeho těla.

Když víme, že dinosauří mozek byl jednoduchý a může za náš strach, pak nejlepší je jít na něj taky jednoduše!

Zajímá-li vás jak, stáhněte si můj eBook ZDARMA úKLID V HLAVĚ aneb Jak na strašáky v hlavě?