Jak jsem si užila školku v přírodě.
Minulé dny jsem trávila s 30 dětmi jako zdravotnice školky v přírodě.
A jako vždy, to byl pro mne úžasný zážitek. Jezdívám většinou se školáky a tentokrát děti od 3 do 6 let. Úžasné. Ráda se od dětí učím, inspirují mě a nabíjí čistou energií přítomného okamžiku. Vše prožívají naplno – radost, nadšení, překvapení i smutek a bolístky.
Je opravdu skvělé být u toho.
Baví mě pozorovat, jak vnímají, spontánně reagují a jak rychle se učí. Když máte doma 3 či 4 děti máte malinkou mlhavou představu, jak to asi může vypadat. Kdo jezdívá na dětské tábory tuší a kdo byl někdy na školce v přírodě, tak TEN ví.
Máte v podstatě 24 hodinovou směnu.
Nejste jen zdravotnice, rázem se z vás stává paní učitelka, teta, máma, uklízečka, poloprofesionální zpěvačka, ovčí babička na čtení pohádek, detektiv na hledání a identifikaci čehokoliv, při delších výšlapech i táta, potažmo zdatný kůň pod sedlo i do tahu. Permanentně vám v hlavě víří myšlenky typu – že 2 ruce jsou proklatě málo, že mít oči vzadu by nebylo vůbec k zahození, že ty děsný hodiny tělocviku, kdy nad vámi cvakali stopky a přes celé hřiště zněl průrazný hlas PŘIDEJ !!! se teď fakt hodí 🙂 .
Nebráníte se jít ve svých myšlenkách dál a začínáte uvažovat i nad
JAK udělat…
Jak ovládnout teleportaci?
Jak se urychleně zbavit svých nadbytečných kil?
Jak co možná nejšetrněji učesat 10 holčiček, aby neukápla ani slzička?
Jak co nejrychleji objevit v šatně správné botičky, čepičky, pláštěnky, batůžky, láhve na pití?
Jak najít právě ztracený kamínek na štěrkové cestě.
Foukání bolístek a čarování s dezinfekcí a náplastmi se stanou jen okrajovou záležitostí.