MŮJ RECEPT NA POHODU Často se mě lidé ptají, Jak to dělám, že jsem v pohodě? Pohoda je pro mě už asi zvyk. Nastavení mojí hlavy. Moje volba pro každý den. Vyhovuje mi. Ráda se směju. Tak proč se mračit? Ráda se oblékám do barev, mám barevné i nehty, co prst to jiná barva. Užívám si to. Baví mě to a dělá radost. Tak přeci nebudu chodit v černé, jen pro to, že zeštíhluje a není mi už dvacet. To mi připomíná veselou příhodu. Když jsem se rozhodla pro svou privátní praxi, hledala jsem vhodné prostory k pronajmutí. A našla je v centru Prahy, v budově o několika patrech se vstupní vrátnicí. Vrátnému zde neproklouzne ani myška. Každého pozdraví, zeptá se vás kam máte namířeno a případně vás nasměruje do správného patra. Jednu z mých prvních klientek odmítal vpustit do budovy, že žádná KROTITELKA STRACHU v budově nesídlí. Trvala na svém a začala mu popisovat jak vypadám. Náhle mu blesklo a vyhrkl na ni: „ Jo, jasný ta tu je, to je ta usměvavá festovní blondýna z prvního!“ To mě pobavilo. Nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlela, jak to dělám, že jsem v pohodě. Přišlo to samo, když jsem přestala řešit, co si kdo o mě myslí. Co kdo o mě říká, zda se mnou všichni souhlasí, věří mi. Když mi docvaklo, že jsou to jen jiné názory a můj MŮŽE BÝT prostě taky jiný. A že na to máme všichni právo. Všichni kolem i JÁ. Přestalo mě to trápit, přestala jsem s tím bojovat, vysvětlovat, zlobit se. Pustila jsem to a dobrý. Dost se mi ulevilo, prožívám od té doby daleko víc radosti a přišla zmiňovaná pohoda. Tak to je asi můj recept na pohodu a jaký je ten váš?
