V sobě máš báječnou vnitřní sílu, možná o ní jen nevíš.

Žížala, Pražáci a kopřivový čaj

Ať mi někdo vypráví, že dnešní děti nic nezajímá!

Žížala, Pražáci a kopřivový čaj

aneb taková obyčejná jarní návštěva.

Jaro? Jaro. Jaroóóó!

Jako každý rok nám jarní úprava našeho rozlehlého ovocného sadu a celé zahrady zabere několik víkendů. S díky odmítáme nabídky přátel na výlety, oblékneme si montérky, uvařím velký hrnec čaje a hurá na zahradu. Ráno je ještě poměrně chladné, leč sluneční paprsky už hladí po tváři a prosvětlují celou zahradu. Všechna naše zvířata mají ještě povolený volný pohyb. Tak se nám pod nohama motají kočky, psi i hedviky – to jsou naše slepice. Ty jsou obzvláště aktivní, hrabou a zobou s neuvěřitelnou vytrvalostí a potěšením. Dokud neosadíme zeleninové a květinové záhony, dopřáváme i jim celou zahradu. Náš děda jim to čas od času dopřává i potom. To je pak však cílená devastace čehokoli zeleného a prověření mého vnitřního klidu v praxi…..

Zpět do jarní zahrady 🙂

Ptáci zpívají, bereme štafle, žebříky, nůžky, pilky a noříme se do korun stromů. Náš sad po dědovi tvoří zhruba 20 vzrostlých ovocných stromů, převážně jabloní. Stříháme a stříháme, řežeme a řežeme. Lezeme nahoru a zase dolů, šplháme a natahujeme se, podlézáme a ohýbáme svá těla ve všemožných polohách. To je panečku přirozená posilovna. Na čertsvém vzduchu a zadarmo. K tomu ptačí koncert a typické zvuky víkendového venkova – kdákání slepic, občasné zakokrhání kohouta, zaštěkání psa, zvuky hlasitých motorů projíždějících traktorů, sousedovic cirkulárky a pokřikujících kolemjdoucích. Stačíme si při práci spolu i povykládat a povyprávět, na což v pracovním týdnu nezbývá tolik času. Právě ve chvíli, kdy kostelní hodiny odbíjí jedenáctou, syn hartusí, že si udělal štěnici a že ho to už fakt nebaví, mi dcera podává zvonící mobil. Přátelé z Prahy by se rádi zastavili na kafe. „Proč ne, pokud nevadí, že budem na zahradě, stříháme jabloně“ sděluji upřímně. Nenechávají se odradit, domluveno, přijedou po druhé hodině.

Naši noví přátelé – pražáci 🙂 Pozorovat jejich návštěvu u nás na vsi mě prostě baví. Jejich neskrývaný úžas nad vším, co nám už nestojí za povšimnutí a připadá nám to zcela normální, je fascinující. A věk nehraje žádnou roli 🙂

Přijíždí s mírným zpožděním, něco málo po třetí. Kamarádka nám svými nádhernými lodičkami provzdušňuje právě pučící trávník a sem tam přehlédne i kuřinec a nabírá ho jak jednohubku. Aha, díky tomu si uvědomuji, že jsem jí zapomněla upozornit na vhodné oblečení a obuv. Slézám ze žebříku a jdu se jí domů po něčem podívat. Její 8-mi letý syn se okamžitě vrhá na našeho pohodového kocoura. Ten je očividně rád, že se konečně našel někdo, kdo si ho dneska všiml a plně se mu věnuje – obdivuje ho, nosí ho v náručí, mazlí se s ním a hladí ho. Kocour ovšem tak intenzivní péči, které se mu dostává, vydrží asi tak půl hodinky a po zbytek dne ho už nikdo z nás nespatří.

Kamarádka je unešená, jak je u nás nádherně a chce se také zapojit. Na žebřík ani na štafle si netroufá, ale s nadšením se pouští do porcování na zemi ležících větví. Stříhá je na úhledné klacíky a vyrábí z nich otýpky, které se vejdou do našich kachlových kamen. Do podzimu proschnou a budou pak pěkně hořet. Rovnou se tedy nahlašuje na pečení buchet. Poctivé Honzovky z trouby.

Odpoledne nám vesele ubíhá, práce nám jde od ruky, je nádherně. Sluníčko hřeje a všichni si to užíváme. Během práce zodpovídám všemožné dotazy typu: Teto a proč slepice hrabou? Teto, kde má žížala hlavu? Teto, umí žížala plavat? A spí žížala? Jak poznám, jestli je ta žížala holka nebo kluk? Umí se slepice celá zahrabat? Co je, když se popelí? A vidí slepice dozadu? A kam snášej vajíčka? Kolik žížal může sezobat, aby jí nebolelo břicho? A kolik žížal máte na zahradě? A to si je tu pěstujete? A můžu si jednu vzít domů? Nebo radši dvě? Co je tohle za brouka? Jak to, že si pes s kočkou spolu hrajou a žerou z jedné misky? Co jsou necky? Kde je špejchar? Můžu se tam jít podívat? A co je maštal? A za jakou oplotní?

To byla úplná dotazovací smršť. Ani si na všechny otázky nevzpomenu.

A potom ať mi někdo vypráví, že dnešní děti nic nezajímá!

Přátelé u nás strávili celé odpoledne, malý si odvezl spoustu zážitků, nových informací, škrábanec od kočky, natržený kalhoty a hlínu za nehtama. Kamarádka, příjemně unavená z čerstvého vzduchu a práce na zahradě, děkovala, že mohli pobýt. Já jsem byla spokojená, že jsme udělali kus práce. Na rozloučenou jsme si uvařili lahodný čaj z jarních kopřiv a těšili se ze společně příjemně prožitého jarního odpoledne.

Tip pro Vás:

Jarní kopřivový čaj

Vám dodá energii, pročistí krev, zlepší zažívání a obohatí Vaše tělo o vitamíny

Kopřivy jsou bohaté na vitaminy C1, B2 a B6 a také na řadu minerálů a možná vás překvapí, že obsahují také serotonin – známý to hormon ŠTĚSTÍ 🙂

Přípravu domácího kopřivového čaje zvládne každý 🙂 a na jaře má tahle bylina největší sílu

Příprava je jednoduchá. Při jarní procházce venku či na zahradě si natrhejte trochu kopřiv. Omyjte je, otrhejte z nich drobné lístky a dvě lžíce z nich zalijte čtvrtlitrem vroucí vody. Zakryjte a nechte louhovat cca 10 – 15 minut. Poté sceďte a teplý nebo vlažný čaj pijte. Barva čaje je krásně zelená. A měl by Vám chutnat. Já razím heslo, co mi chutná, tak to mi i prospívá 🙂

Můžete si udělat jarní očistnou kůru – pijte 1 -2 šálky kopřivového čaje denně po dobu 2- 3 týdnů

 

Pohodové jaro 🙂

Hanka Jurásková

Krotitelka strachů

 

KROTITELKA STRACHU
Jsem KROTITELKA STRACHŮ. Miluju život, zbavila jsem se strachů a vyrovnala se se smrtí a umíráním. Ráda učím lidi zvládat strachy a změny, které jim přerůstají přes hlavu a brání jim radovat se ze života. Můj příběh si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *